Nikdy jsem si nemyslela, že ze mě bude lektor, který bude lidem radit s tím, jak naslouchat svému tělu a z vnějšku ho i pomocí metody Pilates zušlechťovat, ale i napravovat a hojit. Nebyl to můj životní cíl, zvlášť když jsem se věnovala výkonnostnímu sportu, a navíc týmovému. Ale náhoda, kdy jsem vlastně z dlouhé chvíle přišla na svou první Pilates lekci, mi po konci kariéry, zaviněném i zraněním, ukázala cestu, díky které jsem mohla u sportu zůstat a být dokonce lepší.
V týmu nemáte adresnou zodpovědnost za výkon ani přímý impakt na své spoluhráčky či okolí. Když se něco nepovede, platí systém kolektivní viny a jen málokdy na Vás někdo ukáže prstem. Doteď nevím, kde se ve mně vzala ta energie a odhodlání vstoupit do neznáma, vyměnit komfort anonymity a stát se v oboru, který jsem do svých třiceti let neznala, mentorkou svých klientů, a nakonec i podnikatelkou, která bezhlavě otevře své studio měsíc poté, co dojde k povolení covidových restrikcí.
Co mě nejvíce upoutalo a zaujalo na první dobrou byl fakt, jak metoda Pilates řeší celé tělo komplexně. V sestavách panuje harmonie a vyváženost, nestane se, že by nějaká část těla byla přetížena, cviky na sebe navazují a když Vaše tělo není připraveno, jednoduše Vás ani do těžších cviků nepustí.
To jsem z volejbalu neznala. Jelikož jsou všechny sporty svým způsobem jednostranné, lehce přehlížejí rodící se svalovou nerovnováhu, která často znamená výkonnostní brzdu, ale i vznik vážných zranění, které mohou i kariéru sportovce ukončit.
Navíc stejně jako v módě, vrcholový sport je během let ovlivněn střídajícími se trendy ve fyzické přípravě. Nejdříve zde panoval ještě postsovětský model, že nabírání kondice se rovná tomu sportovce během tréninku dostat na úplné dno. Následovalo období, kdy bylo vše postaveno na nesmyslně těžké silové přípravě, která nebrala ohled na to, za jakým účelem svaly dotyčný buduje. Pak přišel trend, kdy se denně procvičovala jiná svalová partie těla. Samozřejmě všichni museli odpracovat stejnou porci, nehledě na to, v jakém byli stavu, jaké byli tělesné konstituce a podobně.
V posledních letech se trenéři čím dál více vracejí k základům. K prověřené chůzi, józe, funkčním tréninkům s vlastní vahou, kterými se proslavil Sokol, anebo právě Pilates, kterému dříve dělala reklamu i podobná kalanetika. Vždyť tělo víc nepotřebuje a funkčně ani dlouhodobě nevydrží.
A tím se uzavírá kruh i moje cesta. Upřímně lituji, že jsem Pilates a jeho benefity neznala, když jsem ještě byla profesionálním sportovcem, protože jsem přesvědčena, že bych byla úspěšnější, jelikož bych kvality svého těla uměla využít naplno. Rozvíjí kondici, zpevňuje tělo a pomáhá předcházet zraněním způsobeným nevyváženým tréninkem. A především, Pilates nestresuje duši. Nejde v něm o čísla, kila nebo kilometry. Naopak člověka zklidňuje, zpomaluje a podporuje, aby na chvíli vypnul a myslel jen na sebe. A to v současné uspěchané době, kdy je normou se stále s někým porovnávat, málokdo umí.
napsala Jana Ptaschinski